Ukrajinské město Mariupol leží na pobřeží Azovského moře, při ústí řeky Kalmius v Doněcké oblasti na jihovýchodní Ukrajině asi 120 km jižně od Doněcku a 50 km západně od hranic s Ruskem. Asi 10 km je to k pomyslné hranici okupovaného území. Žije zde necelých 460 tisíc obyvatel.

Mariupol je jedním z největších průmyslových center Donbasu, Ukrajiny i bývalého SSSR. Ve městě jsou dva velké metalurgické kombináty (Azovstal a Illičův mariupolský metalurgický kombinát) a největší strojírenský závod v zemi Azovmaš. Bohužel je to také poznat na zdejším špinavém ovzduší. Již při příjezdu vlakem se nad městem nesl nezvyklý oblak dýmu a pak i při pobytu občas člověk cítil, že vzduch zde nebude nejčistější.

Tramvajový provoz zde byl zahájen v roce 1933. V roce 2016 to vypadalo s tramvajemi v Mariupolu špatně. Objevovali se informace o rušení některých tramvajových tratí (tovární okruh) a nahrazení tramvají nízkopodlažními autobusy. Původní tichý plán nakonec díky místním aktivistů a informacím z médií nevyšel a zrušena byla pouze linka do Aglofabriky na jaře 2017.

Naopak na jaře 2017 začaly být nakupovány do Mariupolu první ojeté vozy z České republiky. V roce 2017 dorazilo do Mariupolu 40 tramvají Tatra T3SUCS provozovaných původně v Praze a v Košicích. Deset z těchto vozů sem bylo darováno městem Praha, pouze přerozchodování bylo placeno Mariupolem.

V roce 2018 jsou pak nakupovány vozy T3A z lotyšského města Riga. Vozy jsou vybaveny elektronickou výzbrojí a před dodání sem prošly dílenskými prohlídkami, při kterých dostaly např. nové plastové sedačky.

V souvislosti s dodávkami těchto vozů byl 1. března 2019 ukončen provoz ruských vozů KTM-5, tedy bohužel jsme se s nimi při naší návštěvě v srpnu 2019 v tomto městě již v provozu nesetkali. Několik jich ještě stojí ve vozovnách, nebo slouží jako pracovní vozy.

Kromě výše uvedených ojetých tramvají by mělo být v Mariupolu asi 7 vozů K1 (tedy vozů vycházejících z T6 z Tatry Jug) a jeden K1M, tedy s nízkopadlažním středem. V době naší návštěvy jsem v provozu viděli asi jen jeden K1 a ten jeden K1M.

V provozu bývá cca 12 linek, ale mnohé mají dlouhý interval, je na nich nasazen třeba i jen jeden vůz. Na některých úsecích sítě je tak běžně interval 20-30 minut. Nejfrekventovanější linkou je pak č. 10 projíždějící centrem města a končící v sídlišti u městské nemocnice č. 2.

Vozový park je tak poměrně jednotný a pro nás až možná nudný, ale tramvajové tratě vedoucí místy i v industriálním prostředí jsou pro nás zajímavé. Tramvaje nejezdí však jen do průmyslových částí, ale samozřejmě také do sídlišť.

Průmyslové město Mariupol sice neoplývá krásou, ale je vidět, že i zde se o obnovu infrastruktury a zlepšení prostředí snaží. Příkladem je zde na obrázcích např. park Veselka, jehož obnova byla v době naší návštěvy dokončována.

Kromě tramvají jsou v Mariupolu provozovány také trolejbusy. Vozový park je zde modernější a očekává se další rozsáhlá obnova vozového parku, kdy v provozu prakticky zůstanou již pouze nízkopodlažní trolejbusy.

Před naší cestou jsme samozřejmě měli trochu obavy z bezpečnosti, vzhledem k blízkosti hranice území ovládaného separatisty, ale u ukrajinských přátel jsme si ověřili, že je zde bezpečno a se žádným problémem jsme se naštěstí během naší dvoudenní návštěvy nesetkali. Jedinou negativní stopou, kterou jsme viděli, byla rozstřílená budova policejní stanice (z bojů v roce 2014), na kterou nás místní upozornili.

Další navštívené ukrajinské tramvajové provozy

Úvodní stránka