Arad
(2012)
Arad je důležitým průmyslovým centrem a dopravním uzlem na řece Mureš a v bezprostřední blízkosti hranic s Maďarskem. Údaje o
počtu obyvatel se různí mezi 150-190 tisíci. Tramvajový provoz, respektive koňka, fungovala v letech 1869 - 1923.
Elektrická tramvaj na jediné trase pak jezdila od roku 1946 a mohutný rozvoj nastal až v sedmdesátých a osmdesátých letech
dvacátého století.
O Aradu jsem již před mnoha lety slyšel mnohé zajímavosti o romantických vesnických tratích a vozech v nevalném stavu. Než
jsem toto rumunské město navštívil, mnohé se však již změnilo. Samozřejmě k lepšímu, což je pro budoucnost tohoto tramvajového
provozu jedině dobře, avšak původní atraktivita pro tramvajové turisty "ze západu" již mizí.
Většina tratí v centru města je ve velmi dobrém stavu po rekonstrukci, nebo rekonstrukce štědře podporované dotacemi z EU
probíhají. Rovněž některé jednokolejné úseky, kde se ještě před pár lety pohupovaly tramvaje po kolejích po straně blátivé ulice
(linka č. 6 do Piata Gai) jsou po rekonstrukci. Jednokolejka zůstala, ale díky delším intervalům ubyla výhybna a trať je aktuálně
v poměrně dobrém stavu.
Se zajímavým skanzenem se však setkáme na kolejích. Vozový park se skládá z vozů mnoha typů z různých německých a rakouských měst. Nechybí
ani vozy T4 české výroby např. z německého Halle. Mnohem větší zastoupení však mají různé typy vozů Duewag. Uvnitř vozů se můžeme setkat
s původními německými tarifními informacemi z devadesátých let (ještě v DM), přepravními podmínkami a vidět tak můžeme i schéma
sítí z těchto měst: Stuttgart, Mannheim, Ludwigshafen, Essen, Innsbruck a další. Příkladem je pohled do interiéru jednoho vlečného vozu z Mannheimu. Za povšimnutí stojí i jednoduše rekonstruované osvětlení,
se kterým se setkáme i u nás, ale rozhodně ne v tramvajích.
Některé vozy mají na sobě dokonce kromě původních evidenčních čísel i původní celovozovou reklamu, jako tento z rakouského
Inssbrucku (vlevo). Vůz vpravo pochází dle loga dopravce také z Innsbrucku a dokonce jsem jej před lety ve svém původním
působišti zachytil (foto zde).
Jak jsem zpočátku psal o rekonstruovaných tratích, tak s exotickou tramvajovou romantikou se v Aradu přeci jen ještě setkáme.
Lahůdkou je příměstská trať vedoucí přes několik vesnic do obce Ghioroc. Ta vznikla adaptováním železniční trati do
tramvajového systému v letech 1977-1983 v souvislosti se stavbou nedalekého chemického závodu. Trať je zpočátku dvoukolejná
a do obce Vladimirescu, kam zajíží více linek a spojů, velmi frekventovaná. Pár kilometrů za ní odbočuje trať k chemickému závodu
a dále již pokračuje jednokolejka přes Mandruloc, Cicir a Sambateni do Ghirocu. Délka příměstské trati je přes dvacet kilometrů.
Tramvajová trať není v celé délce již v ideálním stavu a tak se na ní vozy při svižné jízdě pěkně houpají. Na konečné v obci
Ghiroc se soupravy otáčí na trojúhelníku před kostelem.
Ještě se na závěr podělím i o zpestření z naší zpáteční cesty z Ghirocu. Svižná, ale na místí zvyklosti zase ne neobvyklá jízda
stuttgartské soupravy skončila již v obci Sambateni. Po několika ránách a kouřových signálech nám bylo jasné, že jsme přišli o
sběrač, který patrně díky rozhoupání vozu zachytil za něco, za co neměl a strhnul tak nejen sebe, ale i trolejové vedení. Vystoupili jsme tedy s nedůvěrou kolem popadaného vedení,
chvíli jsme na místě fotili a když jsme viděli, že většina cestujících zmizela stopem, či jiným druhem dopravy, pochopili jsme, že náhradní autobusová doprava
se tu asi konat nebude a zpět do Aradu se vydali taxíkem, kterého nám naštěstí řidič ochotně zavolal.
V Aradu jsem byl pouze jeden den a určitě se sem budu chtít podívat znovu. V roce 2013 se předpokládá dodání prvních nových nízkopodlažních tramvají Imperio Eco.
První informace zmiňující zavedení veřejných dopravních prostředků v Sibiu pocházejí z období kolem roku 1893. Od roku 1904 jsou provozovány elektrické omnibusy bez kolejnic. Díky problémům s adhezí v děštivém počasí však s nimi nejsou dobré zkušenosti. O první tramvajové lince v Sibiu jsou pak zmínky od roku 1905. Čilý rozvoj tramvajových linek po městě Sibiu probíhal do dvacátých let. Naopak od šedesátých let jsou tratě pro svůj špatný technický stav rušeny. Již od sedmdesátých let tak zůstává v provozu pouze jediná trať vedoucí z okraje města Sibiu do vesničky Rasinari.
V roce 1995 jsou do Sibiu dodány současné vozy ze švýcarské Ženevy (z roku 1948) a v té době zachraňují provoz před zánikem,
neboť předchozí tramvaje Timiš (z roku 1986) byly velmi nespolehlivé.
V roce 2006 je jeden z vozů upraven na pojízdnou restauraci a je k dispozici k pronájmu na různé akce. Pravidelný tramvajový provoz byl zastaven před
několika lety z důvodu malé cestovní rychlosti a je nahrazen autobusovou linkou (trať vede většinu své trasy souběžně se silnici). S opatrností je však
sjízdná a tramvaj je možné si dosud objednat. Jeden z vozů byl také před pár lety pravidelně používán pro divadelní představení a ještě při naší
návštěvě v něm jsou k vidění zbytky výzdoby. V květnu 2012 jsem si tedy před naší plánovanou návštěvou objednali zvláštní jízdu a podařilo se.
Kromě řidiče (který kromě příležitostných jízd s tramvají je strojvedoucí na železnici) nás doprovází ještě jeden pracovník z vedení podniku a
jak jsme se dozvěděli, na podobné objednané jízdy pro skupinky fotografů, zejména těch německých, vyjíždějí poměrně často.
Budoucnost tramvajové trati je téměř zpečetěna. Pravidelný provoz vzhledem ke stavu trati a souběžnému vedení silnice
je nerentabilní (linku nahradil autobus). Vozovna tramvají je v autobusové, která se má během několika let stěhovat jinam a současná bude zrušena.
S tím patrně skončí i tramvaje. Pozemek bude využit na něco jiného. Neprovozované tramvaje tak nebudou mít kde stát a tramvajová trať tak zřejmě
definitivně skončí.
Tramvajka se s námi houpe po zarostlé trati rychlostí jen o málo větší, než je rychlost chůze. Oba pánové jsou již zvyklí na
foto zastávky a ochotně zastavují na požádání. Trať vede většinou lesem podél silnice. Až kousek před Rasinari vyjíždíme z lesa,
přejíždímě po mostě přes potok a obloukem se vracíme zpět k silnici kterou překřížíme a po její druhé straně přijíždíme až na konečnou
do vesničky Rasinari. Zde se tramvaj otáčí couváním na trojúhelníku. Fotíme pak zejména při zpáteční cestě z Rasinari, kdy je tramvaj pěkně nasvícená.
Město Oradea leží nedaleko hranic s Maďarskem a má cca 200 tisíc obyvatel. Tramvaje zde jezdí na třech linkách.
Vozový park tvoří vozy české výroby původně provozované v Německu. Tramvaje T4 s vleky B4 pochází z Magdeburku a Drážďan a kloubové
KT4 jezdily původně po ulicích Berlína.
Na jaře roku 2008 byly do města Oradea dodány první tramvaje typu ULF (Ultra Low Floor) od firmy Siemens, tedy stejný typ jako je dodáván do Vídně. První dodaný vůz byl původně jeden z vyráběných pro Vídeň, ale aby byly dodržené termíny, byl dodán sem. Dodávky Ulfů do Rumunska byly velkým překvapením a ukazují, že tyto tramvaje umí jezdit i na jiném, než kvalitním videňském kolejišti.
Timişoara (Temešvár) (2012)
Temešvár jsme navštívili také při naší cestě Rumunskem v roce 2012, avšak v tomto městě nám počasí nepřálo. To se samozřejmě negativně odrazilo
nejen na fotografiích, ale i celkovém dojmu z tohoto města. Temešvár leží na západě Rumunska a má přes tři sta tisíc obyvatel.
V centru jsou tramvajové tratě v poměrně dobrém stavu, mnohé rekonstruované za prostředky Evropské unie, místy jsou na stanicích dokonce elektronické tabule s odjezdy vozů.
Vozový park tvoří jen západní ojetiny (např. z Mnichova, Brém, Karlsruhe, ...). Jak je v Rumunsku běžné, v mnohých vozech najdeme původní německé nápisy,
přepravní podmínky, ale i schémata mateřských měst.
Původní žlutý nátěr ve velkém vytlačily reklamy a grafitty. Na některých vozech je patrně legální,
ale objevuje se i na vozech v novém nátěru a tam již lze o legálnosti pochybovat. Na vozy je nově aplikován podivný "Milka" nátěr, jako je na nově dodaných trolejbusech 24Tr.
Níže ještě pár snímků z Temešváru od Martina Votavy, který je zachytil v roce 2005 u nádraží při přestupu na jiný vlak. Zajímavá byla záložní tramvaj,
která stála na odstavné koleji a za oknem měla cedule všech linek, kam by mohla případně vyjet.
